Wednesday 27 February 2019

Ֆիլմի և գրականության կիրառումը իսպաներ լեզվի ուսուցման մեջ

Բոլոր սովորողները ունեն Լեզու սովորելու իրենց ձևը։ Մեկը սիրում է դասագրքով առաջ գնալ, մեկը սիրում է մշակույթին ծանոթանալով, մեկիը ավելի լավ է կարողանում լեզուն սովորել ազատ շփումով։ Սովորելու ձևերը շատ տարբեր են։ Օրինակ՝ ես նախընտրում եմ մշակույթին ծանոթանալը, գրականության և ֆիլմերի միջոցով, կարդալով և լսելով և ինքս տեքստ ստեղծելով։ Ինձ թվում է՝ այդպես ավելի մեծ արդյունքի եմ հասնում: Մարտի քսանմեկին Բրյուսովի անվան համալսարանում տեղի ունեցավ, հերթական սեմինարը՝ «Ինչպես կիրառել գրականությունը և ֆիլմը իսպաներենի ուսուցման մեջ» թեմայով։ Սեմինարը անցկացնում էին Բուենոս Այրեսի համալսարանի երկու դասախոս։ Ամբողջովին իսպաներ էր, դրա համար այդքան վստահ չեմ,թե ինչ հասկացել եմ, ճիշտ է, բայց ընդհանուր առմամբ, կարելի է ասել, հասկացել եմ։ Սովորողի մեջ ավելի մեծ մոտիվացիա է առաջանում, երբ դասագրքից շեղվում ենք և մենք ենք որոշում թե հաջորդը ինչ թեմա ենք ուզում անցնել, մենք ենք որոշում, թե որ բառերն են մեզ պետք և որոնք ենք ցանկանում իմանալ։ Ճանաչելով իսպանալեզու գրողներին՝ անգամ նրանց գրերի հայերեն կարդալը շատ կարևոր է։ Դա ծանոթացում է այն լեզվի մշակույթին, որը ուսումնասիրում ես։ Այդպես օ նաև, երբ դիտում ենք տարբեր ֆիլմեր, անգամ եթե չենք հասկանում ոչինիչ։ Ամեն ինչն էլ ժամանակ է պահանջում։

Monday 25 February 2019

Սիմֆոնիկ Նվագախումբը փրկում է մոռացությունից հայ կոմպոզիտորների գործերը


Հայ կոմպոզիտորական արվեստի 10-րդ փառատոնը կայացավ փետրվարի 23-ին։ Փառատոնի շրջանակներում հնչեց Տիգրան Չուհաճյանի «Անդադար շարժում» ստեղծագործությունը։ Այն կատարեցին Հայաստանի պետական սիմֆոնիկ նվագախումբը և դաշնակահարուհի Լիլիթ Արտեմյանը։

Փառատոնը, իր առաքելությունն է համարում հանդիսատեսին ներկայացնել հայ կոմպոզիտորների ստեղծագործությունները, որոնք մոռացվել են, և հաճախ չեն հիշվում։ Այս շարքում նաև մտնում է  Գրիգոր Եղիազարյանի «Հրազդան» սիմֆոնիան, որը վերջի անգամ հնչել է  60 տարի առաջ, որը նույնպես հնչեց Փառատոնի ժամանակ։ Թավջութակահար, Չայկովսկու միջազգային մրցույթի հաղթող՝ Դենիս Շապոլավովը այաստանի պետական սիմֆոնիկ նվագախմբի դիրիժոր Ռուբեն Ասատրյանը ներկայացրեցին նաև Առնո Բաբաջանյանի Թավջութակի կոնցերտը։



Դենիս Շապովալովը խոստովանեց, որ հայ կոմպոզիտորներին շատ է սիիրում։ Ուրախ է, որ հանրությանը կարող է  ծանոթանլ Արնո Բաբաջանյանի ստեղծագործություններին մի այլ կողմից՝ սիմֆոնիկ ստեղծագործության միջոցով։ Բաբաջանյանի Թավջութակի համերգը առաջին անգամ էր կատարում Շապովալովը։ Եվ հենց հատուկ էր պատրաստել Փառատոնի համար։ Ըստ նրան հայկական երաժշտությունն շատ գունեղ է և իր ապագայում փորձում է նաև կատարել Արամ Խաչատրյոանի Թավջութակի կոնցերտը, որը Մոսկվայում հնչել է՝ մեծն կոմպոզիտորի 100-ամյակին նվիրված համերգին։


Լիլիթ Արտեմյանը՝ դաշնակարուհին, ասեց, որ  <<Անդադար շարժում>> ստեղծագործության հետ իրեն ծանոթացրել է  արվեստագիտության դոկտոր-պրոֆեսոր Աննա Ասատրյանը։ Որն նոր շունչ ստացավ փառատոնի շրջանակներում։
Դիրիոժոր Ռուբեն Ասատրյանը, ներկայացնելով Գրիգոր Եղիազարյանի «Հրազդան» սիմֆոնիան, նկատեց, որ այն գրվել է 20-րդ դարի կեսերին՝ Հովհաննես Շիրազի «Հրազդան» պոեմի մոտիվներով։  

Իսկ Գրիգոր Եղիազարյանի «Հրազդան» սիմֆոնիան, որն գրվել է 20-րդ դարի կեսերին՝ Հովհաննես Շիրազի «Հրազդան» պոեմի մոտիվներով։ Այն ձայնագրվել է «Մելոդիա» ստուդիայի կողմից Ռաֆայել Մանգասարյանի ղեկավարությամբ։«Այսօր Հայաստանի պետական սիմֆոնիկ նվագախմբի հետ երկարատև դադարից հետո կրկին հանդիսատեսին ենք ներկայացնում մեր արժանավոր հեղինակի՝ Գրիգոր Եղիազարյանի սիմֆոնիան։ Ես հաճույքով պետք է հնչեցնեմ այն, քանի որ «Հրազդանը» հայ սիմֆոնիկ արվեստի լավագույն նմուշներից է։ Հայաստանի պետական սիմֆոնիկ նվագախումբը պրոֆեսիոնալ մեծ աշխատանք է կատարում՝ մոռացությունից փրկելով, խմբագրելով, հնչեցնելով և թվայնացնելով մեր կոմպոզիտորների գործերը»,- նշեց Ռուբեն Ասատրյանը։   
Հիշեցնենք, որ Փառատոնը՝ Ավետ Տերտերյանի 90-ամյակին նվիրված, կազմակերպել է Հայաստանի պետական սիմֆոնիկ նվագախումբը՝ ՀՀ մշակույթի նախարարության աջակցությամբ։

Thursday 14 February 2019

Monumentos historicos de España

MURALLA DE ÁVILA

 Image result for muralla de ávila

Image result for muralla de ávilaImage result for muralla de ávila
La muralla románica de Ávila es uno de los monumentos más importantes
de España. El casco antiguo, la muralla y las iglesias situadas extramuros
han sido declaradas Patrimonio de la Humanidad. Es el recinto
amurallado medieval mejor conservado de España y probablemente de
toda Europa.
11-14 siglo.

Alhambra de Granada, AndalucíaRelated image

Image result for Alhambra de Granada, AndalucíaImage result for Alhambra de Granada, Andalucía

Related image
Los escritores árabes solían comparar a Granada como una
gran Corona en cuya frente sobresale la diadema de la
Alhambra. Aunque de un estilo eminentemente nazarí, este
monumento es una superposición de diferentes épocas y
estilosarquitectónicos. Fue originalmente construida en el
año 889, en plena Edad Media, y luego ampliamente
ignorado hasta la conquista morisca.
Los musulmanes sacaron a este palacio de la ruina y lo
convirtieron en una auténtica joya arquitectónica.
Con una clara influencia bizantina, losartistas que
forjaron este pedazo de monumento desarrollaron
un nuevo estilo que se plasma en los capiteles, arcos y
detalles decorativos de los techos. Cuando los cristianos
tomaron el control de Granada empezaron a alterar partes
del castillo para hacer hueco al renacimiento quitando detalles
y decoraciones arabescas. Todavía hoy, una visita a la
Alhambra es una experiencia inolvidable en la que la belleza
te embriaga.

Mezquita de Córdoba, AndalucíaImage result for Mezquita de Córdoba, AndalucíaImage result for Mezquita de Córdoba, AndalucíaRelated image



Image result for Mezquita de Córdoba, Andalucía

Image result for Mezquita de Córdoba, Andalucía


Y de una obra hispanomusulmana a otra. De hecho,
se dice que la construcción de
la Alhambra de Granada está inspirada
en los magníficos detalles de la mezquita de
Córdoba. Este edificio religioso de estilo omeya
empezó a construirse en el año 785,
tras la invasión musulmana. La obra fue
creciendo durante todo el tiempo que duró la
conquista islámica. Pero una vez que los cristianos
retomaron el control de la ciudad, empezaron las
modificaciones y los añadidos. Allá por el 1500 una
basílica de estilo renacentista se incorporó a la mezquita.
La catedral cristiana y la mezquita musulmana se convirtieron
en un solo edificio, el que son hoy. Sin divisiones ni físicas
ni espirituales, dos mundos opuestos en muchos sentidos
conviven en perfecta armonía complementándose
estilísticamente. La historia de las civilizaciones resumida
en uno de los monumentos más bonitos de España.

Acueducto de Segovia, Castilla y León

Image result for Acueducto de Segovia, Castilla y LeónRelated image

Image result for Acueducto segovia

Related image

En plena Castilla nos encontramos con un resquicio de
lo que un día fue uno de las mejores obras civiles de la
historia. Es el imponente acueducto que los romanos
construyeron allá por el siglo I y que servía para transportar
el agua de la sierra hasta la ciudad. El acueducto de Segovia
tiene 166 arcos que recorren unos 15 kilómetros a través de
campo y zona urbana. Esta maravilla de la ingeniería civil se
ha mantenido en pie casi intacta durante miles de años a
pesar de guerras y conflictos. En 1992 el ayuntamiento de
Segovia decidió cortar el tráfico por debajo del acueducto ya
que la vibración producida por el tráfico estaba afectando su
estructura.

SAGRADA FAMILIA

Image result for sobre sagrada familia

Image result for sagrada familia Image result for sagrada familiaRelated image

La construcción comenzó en 1882 con un estilo neogótico. Un año después el proyecto fue puesto en manos de Gaudí, quien lo replanteó por completo. Gaudí diseñó un templo excepcional e innovador que iba a estar compuesto por 18 torres, aunque finalmente sólo tuvo tiempo de crear una de ellas antes de su muerte.
Gaudí falleció en 1926 dejando inacabado el proyecto que ocupó los últimos años de su vida pero, gracias a los planos que se conservan, su sueño se hace realidad poco a poco gracias al trabajo de otros artistas y al dinero obtenido a partir de las donaciones y las visitas.

Torro del oroImage result for Torro del oro

Image result for Torro del oroImage result for Torro del oroImage result for Torro del oro
La " Borg al Dsajeb" de los árabes, nuestra Torre del Oro, uno de los
símbolos de Sevilla desde el siglo XII, recibió su nombre según
unos historiadores por el brillo de sus azulejos al ponerse el sol,
o según otros por la cantidad de tesoros que albergaba, procedentes
de todos los rincones del Imperio.Sea como fuere, esta atemporal
vigía de la riquísima Hispalis, es hoy referencia de todo aquel
que visite la ciudad.Me pregunto cómo se vería el río si la leyenda fuera cierta. La que cuenta que al
otro lado del Guadalquivir, justo enfrente había una torre gemela que
estaba unida a la otra por una cadena muy gruesa que impedía el
paso a los barcos y protegía la entrada a la ciudad.Según parece no
existió esa torre aunque sí una especie de puente flotante unid por
cadenas.l que pudo haber dejado de existir la actual, después de
1755, cuando el terremoto de Lisboa ejó en tan penoso estado que
se pensó en borrarla de la faz de la tierra.Afortunadamente el alcalde
los Reales Alcázares, consciente de su valor histórico y estratégico,
decidió su completa restauración, y su protección total llegó en
1822 cuando l Marina instaló en ella las oficinas de la Capitanía del
Puerto.Entre 1991 y 2005 se restaura absolutamente toda la Torre,
dando vida al nuevo Museo de la Armada, del Guadalquivir y de la
misma Sevilla. Una pequeña muestra de la historia de la ciudad y de
la Nación, donde podemos quedar tan fascinados por el continente
como por el contenido.

Alcázar de Sevilla, Andalucía

Image result for Alcázar de Sevilla, Andalucía
Image result for Alcázar de Sevilla, Andalucía banos
Image result for Alcázar de Sevilla, AndalucíaImage result for Alcázar de Sevilla, AndalucíaImage result for Alcázar de Sevilla, AndalucíaImage result for Alcázar de Sevilla, Andalucía Sala de los Tapices
 Como sucede con la Alhambra de Granada, este palacio amurallado es un caleidoscopio de estilos. Entre el patio de las Doncellas, el Salón de Embajadores, los baños, el Jardín de los Poetas o la Sala de los Tapices se pueden ver representados básicamente casi todos los estilos arquitectónicos de la historia (gótico, mudéjar, islámico, renacimiento, barroco…). Esto no es de extrañar teniendo en cuenta que el Alcázar ha sido testigo de ataques vikingos, guerras civiles y hasta nacimientos de reyes. Con cada etapa de la historia de España, el palacio se expandía e iba tomando forma hasta llegar a nuestros días. 

Monday 11 February 2019

Պատվախնդրությունն ու մենք

Ամեն ինչ շատ պարզ է, երբ համեմատում ենք պատվախնդրությունը արժանապտվության հետ։ Սակայն տարբերելը հերիք չէ։ Բոլորս էլ գիտենք, որ մեր անձի նկատմամբ ունեցած հարգանքը, մենք մեզ պատասխանատու լինելը դրական երևույթներից են։ Եվ շատ լավ էլ գիտակցում ենք, որ պետք չէ ուրիշի կարծիքը մեր մասին բարձր պահելու համար դեմ գնանք մեր իսկ արժեքներին, այսպես ասած, մեր պատիվը գետնով չտալու համար։ Սակայն ինչքան շատ եմ մտածում այս թեմայի շուրջ, այնքան ավելի եմ մոլորվում։ Եվ արդեն չգիտեմ, թե արդյոք իրականում հենց ես այդպես եմ վարվում։ Ցավալի է, որ կարող եմ ասել, որ իմ կյանքում պատվախնդրության դեպքերը գերազանցում են արժանապատվության դեպքերը։ Լինի դա սպանության ձևով, թե սովորական խոսակցության, հագուկապի և վերաբերմունքի ձևով, մեկ է, նույն բանն է։ Չեմ կարծում՝ շատ տարբեր ենք ես և Մոսին։ Երկուսս էլ զոհ ենք համարվում պատվախնդրության ձեռքում։ Չէ՞ որ մեզ նույն ուժն է դրդում։ Չէ՞ որ մեր արարքներից միայն մի բան ենք ակնկալում՝ ունենալ հասարակության հավանությունը։ Ախր, ուղղակի ցանկանում ենք սիրված լինել մնացածի աչքերում։ Սակայն ինչ պատվի մասին է խոսքը, եթե օրվա վերջում պատիվն ու դու, քո մարմինը, հոգիդ, խելքդ, ամեն ինչդ ձուլվում դառնում եք մի տիկնիկ՝ «ապրող» խամաճիկ։ Լուսաբացին մեր թույլտվությամբ մեզ կղեկավարեն, իսկ կեսգիշերին կհասկանանք մեր ստորությունները, մեր բթամիտ արարքները։ Եվ կհիշենք այն իդեալական ու անրջական արժանապատվության մասին, որի ճանպարհից վաղուց ենք շեղվել։ Եվ կխոստանանք հետ դառնալ, սակայն զրոյից սկսելը շատ ավելի դժվար է, քան ուղղակի թողնելն ամենինչ խամաճիկի ձեռքերում։

Միակ բանը, որ հետաքրքրում է՝ տեսնես ինչ եղավ Խեղճ-մարդասպան Մոսին։

Monday 4 February 2019

Արի, տես Արատեսը


Արատես .... դու էլ դարձար մեր հիշողությունների ապաստարաններից։ Մանկության և պատանեկության խառնուրդի վերջին կաթիլները քո վրա էլ կտեղա։ Ու ամռանը քո շողով, ձմռանը քո փաթիլներով կդարձնես մեր ուսումնական ճամփորդությունները իրական հեքիաթ։ Գարնանը գետերդ վարարում են, արևիդ շողերը` մեծացնում ամռան սպասումը, աշնանն ամբողջովին գունավոր ես ներկվում, ձմռանը` գունաթափվում, դառնում ճեպ-ճերմակ: Դարձար մեր տունն ու տեղը։ Ափսոսում եմ, որ շուտ չեմ եկել քեզ մոտ, որ կես տարի չեմ եկել քեզ տեսնելու, քեզ օգնելու և քեզ շինելու գործերին խառնվելու։ Չմտածե՛ս, այդ սխալը անմիջապես կուղղեմ։ Չկա ավելի լավ բան, քան ճամփորդություն ձմռան գրկում` նորանոր ծանոթություններով, լավ երաժշտությունով և քննարկումներով, վառարանի շուրջը իրար գլխի հավաքված տաքանալով և մի-մի բաժակ տաք թեյ խմելով։ Այս նկարներով դու չես կարող լիովին զգալ Արատեսում ապրած իմ զգացողությունները։ Դրա համար պետք է ինքդ գնաս, տեսնես և զգաս այն։ Արի, տես Արատեսը։